Poznejte nejlepší OCR závodníky: Bratři jak se patří
7.12.2021, 10:38
Opět vám přinášíme rozhovor s nejlepšími českými OCR závodníky, dnes však v trochu netradičním provedení. Nevyzpovídali jsme pouze jednoho závodníka, ale hned dvojici nerozlučných bratrů Simandlových, která v OCR světě vystupuje jako "Bratři jak se Patří".Pro ty, kteří by snad nejslavnější české OCR bratry neznali, můžete o sobě něco málo povědět?
Ahoj, Děkujeme za možnost rozhovoru. I my přispějeme se svojí troškou do mlýna a pokusíme se inspirovat další (nové) závodníky k tomu to sportu.Jsme bratři Radek a Ondra, narozeni 24. 5. 1993, v Praze a jsme extrémní sportovní nadšenci – ne-li blázni. Už od útlého věku jsme zkusili spousty sportovních odvětví, ale ne a ne se usadit. Naším hnacím motorem byl již od malička přirozeně ten druhý, což vedlo k neustálým bratrským sporům o to, kdo je v čem lepší. Vrchol nastal tehdy, kdy jsme oba usoudili, že raději spojíme síly a naopak společně začneme překonávat všechny ostatní. To v nás vytvořilo touhu potom zjistit, jaké jsou vůbec naše limity a kam až to společně můžeme dotáhnout. Zároveň jsme zatoužili pokořit všelijaké nastavené laťky a především pokořit lidské hranice možností ve všech směrech!
Naším cílem už nebylo, a není, být lepší než ten druhý, ale naopak posunout toho druhého o kousek dál. Tlačit toho druhého za hranice jeho možností a společně dosáhnout vrcholu, po kterém toužíme. Naším cílem je Vám všem dokázat, že všechno je možné, a že motivační citát ,,Ve dvou se to lépe táhne” není jen mýtus! Pojďte nás podpořit na naší cestě a pojďme společně dosáhnout vytyčených cílů.
Jsme velkými zastánci toho, že možnostem se limity nekladou, a právě díky tomu se můžeme pyšnit splněním takových výzev, do kterých se obyčejný smrtelník ani nepustí. Kolikrát jsme slyšeli, že tohle nejde a tohle nedáme a podívejte se na náš seznam splněných závodů dnes?
Kdybychom tedy měli definovat naše sportovní zaměření, asi bychom jej vymezili v okruhu OCR závodů, triatlonů, půlmaratonů, maratonů, ultramaratonů až po survivaly.
Jak byla Vaše cesta k OCR, proč nakonec závodíte jako dvojice místo jednotlivců?
K OCR jsme se dostali čirou náhodou. Dodnes si pamatujeme, že to bylo v roce 2014, kdy se uskutečnil jeden z prvních SpartanRace závodů u nás – konkrétně v Liberci a poté na Klínovci. Od té doby se nám to tak zalíbilo, proto stále hledáme nové a nové výzvy. Je to zábava, ale i dřina zároveň. Člověk nesmí nic podcenit.Ve dvojicích závodíme proto, protože víme, že 2 jsou více než jeden, a naše síly jsou celkem vyrovnané. A když je jeden v něčem lepší, táhne zároveň toho druhého. Jsme více týmoví hráči, kterým záleží na celku jako takovém, nežli na individualismu. Pro nás je závod stejně jen jakýsi vnitřní souboj mezi námi dvěma, kdy soupeříme mezi sebou a snažíme se jeden druhého porazit. Neděláme to pro uznání druhých, ale hlavně pro sebe. Proto volíme různé druhy závodů během roku. A když víme, že vyhraje jeden, zvítězí i ten druhý. Je to skvělá motivace být lepší. Navíc mít vedle sebe parťáka po celý závod/život, kdy už například hlava nemůže a tělo odmítá spolupracovat, to je k nezaplacení!
Navíc pracovat jako tým dělá spoustě profi závodníkům problém, protože neumí odložit své ego nebo individuální ambice, takže by se dalo říct, že závod týmů či dvojic je úplně nový rozměr. Všichni by si to určitě měli zkusit, aby to na vlastní kůži zažili. Běžet sám za sebe umí každý :).
Jak vypadá váš trénink? Liší se v průběhu roku způsob přípravy?
Trénink vypadá asi jako u všech OCR závodníků podobně. Běh, lezení, plavání a další bláznoviny. Každý se ale specializuje na něco jiného. My to střídáme podle chuti. Nejsme takoví ti typičtí běžci, co chodí 5x týdně běhat intervaly apod. My jedeme spíš intuitivně a hlavně se snažíme hodně naslouchat tělu. Samozřejmě v zimě se jedou větší objemy než v létě, ale jinak je to cca stejné/pravidelné. Navíc poslední 2 roky se snažíme cvičit mladší generaci a naše rady a postřehy předávat dál.Jak hodnotíte uplynulou sezónu? Máte nějaké konkrétní závodní cíle pro příští rok?
Uplynulá sezona nebyla špatná, leč krátká. No, co budeme povídat, musíme si to vynahradit další rok :) každopádně celkově bychom sezonu hodnotili jako úspěšnou. Téměř na každém OCR závodě jsme vybojovali tu nejvyšší příčku (1. místo), naopak někde jsme tvrdě narazili, ale o tom to také je (OCR – překážka jako překážka, že?). Je třeba se dívat dál dopředu a neohlížet se zpět do minulosti, tím se stejně nic nezmění. Člověk se musí poučit a vynaložit úsilí v tom se zlepšit, a to je to, o co se koneckonců snažíme každý rok. Aneb to je naše cesta za hranice možností, jak říkáme. Takže lze stručně říci, že nové výzvy čekají a my se jich nemůžeme dočkat! Vyhlížíme další blázniviny, které jsme ještě nezkusili. Speleoferratu a canyoning už jsme zkusili, swimruny, maratony a ultramaratony také, tak uvidíme, co se nabídne dál. Swimruny (běh + plavání) nás poslední dobou hodně baví, takže se na ně příští rok krom OCR chceme zaměřit.
